Trochu hibernovanej na Schwarzprior

"Tak to napiš, když o tom furt tak meleš!"

Takhle přesně to nebylo, ale z našeho kamaráda Matouše už to prostě muselo ven a tady je jeho poselství.

Na nabídku navštívení nějaký akce jsem nedávno podlehnul a šel jsem se podívat do Basementu, kde náhodou křtili svojí desku Schwarzprior. Předkapela byl nějakej berlínskej synth týpek a to mě nadchlo. Díky neznalosti jsem byl nakonec nejvíc nadšenej, tušil jsem že akce v Basementu navíc ještě pod taktovkou RARE bude něco superiozního a taky že bylo. Ben Bloodygrave, nejpankáčovější pankáč co hraje pořádnej synth punk, minimal nebo jak se tomu dá vlastně říkat byl pro mě jako zjevení ihned mě to začalo monstrózně bavit i bez požití nějakých ilegálních drog. Jasně trochu jsem se cejtil že sem nepatřim i když vnitřně jsem tu byl jako doma, možná že i moje duše dost slušně pařila. Přesto jsme se musel nejdřív rozkoukat, což netrvalo dlouho.

Už teď je mi jasné že použití slova „monstrozní“ je přehnaný, kvůli tomu že Schwarzprior teprve přijdou…

Jakmile na podium konečně přišli bylo to tak trochu jako by mě někdo vystřelil na měsíc a já se ocitl na kalbě s Ianem Curtisem ze kterýho je najednou Transformer Jedi, něco jako Optimus Prime, což je jedna z písní od Schwarzprior, mimochodem, písně jako Smrt láska chcaní, Disko, nebo „hitovka“ Železem rty, se mi vryly do mozku a nechaly z něj jen malou černou díru. Nemá cenu popisovat jednotlivý songy nebo to co se dělo na podiu nebo co se dokonce promítalo na plátno za kapelou. I když mám teď docela fantazii, popsat se to totiž dá jen těžko. Musí se to vidět a není to jen takovej ten klasickej kec jako "to musíte vidět", tohle prostě fakt musíte videt a zažít si to!

Krátce po koncertě se na facebookovym profilu Schwarzprioru objevil link pro stažení jejich desky. Okamžitý stažení bylo jasný, nepřetržitej poslech stále trvá a to už je to docela doba, i když normálně posloucham celkem jinou muziku tohle je asi můj žánr co jsem objevil až teď.

Někdy se stane ze si pustim docela sračku, někdy zase totální uchylárnu a tohle je taková líbezná úchylárna. Vy víte jak to myslim, je to prostě paráda! To sakra miluju a navíc českej text je k nezaplacení. V tomhle případě i sakra důležitej a dokonalej.

Napsal bych toho hrozně moc ale jedu si docela v hecu od smutný Marie. Taky jsem docela antipisálek, tak se stydim a nechci to překazit zbytečnym přepisovánim, jen jsem se chtěl podělit s momentální energií, něco vysmolit a s tim jak jsem objevil něco co fakt totálně stojí za poslech. Je doporučeno až s krví co poteče z uší každýho správnýho milovníka Hudby, ano s velkym H. Samozřejme do toho patří i berlínskej pankáč Ben, nebyl to sice takovej vesmír ale parádička to byla, klidně bych jel za nim i do Berlína, párty zaručená.

-Matouš-

Ps Marie: No jasně frajer mi napsal o tomhle koncertě asi hodinu předem, takže bych se tam nestihla ani teleportovat natož dojet z končiny světa vlakem. Vzpomínám si jak jsem seděla doma, neměla co dělat a tohle mě nekonečně nasralo. Teď už vím, že to MUSÍM vidět!!! příště bude spousta dokumentace. Slibuju! ;)

#schwarzprior #concert